Katarína Slaninková

dobré časy …

od 27. 8. 2015 do 27. 9. 2015

Úvod či spíše několik poznámek k výstavě.

Naskytla se mi možnost spolupracovat na výstavě a ovšem také „kunsthistoricky“ charakterizovat výtvarné dílo Katariny Slaninkové, zvláště tedy časově poslední etapu tohoto celku, jehož rozsah znám jen z části. Naštěstí i výstava představí také jen fragment, malou část tohoto díla a tak netřeba pouštět se do úvah o objektivitě pohledu a názoru na tento poněkud stále tajuplný celek.

Vytvořila jej kreslířka a ilustrátorka, tedy výtvarná umělkyně z profese. Vystudovala na ŠUP v Bratislavě (prof. Gabriel Štrba), z učitelů jmenujme Zd.Cíglera, Vladimíra Kordoše a Mariána Mešku. Součástí studia byla také stáž na UMPRUM v Praze. Hlavním médiem výtvarné řeči umělkyně se stala kresba.

Nepochybuji o tom, že tak jako malířství a malba i kresba je originální a svébytnou výtvarnou řečí a ovšem- také údělem. Řečí víceméně „černobílou“, která je nicméně výrazná, srozumitelná a obecně komunikovatelná.

Umělkyně stala se známou především svým dílem ilustrátorským. Výtvarně přispěla do knih básníků ( Tomáš Ulej, Jozef Leikert ), ale i spisovatelů-prozaiků ( Peter Pišťánek, Juraj Šebesta ).

Ilustrátorství toť doména, výtvarná mocnost. Umělecká historie přináší bezpočet příkladů, kdy ilustrátor „zahubil“ malíře, sebral všechnu jeho představivost a sílu originality: Jiří Trnka, Zdeněk Burian, Karel Svolinský atd.

Ilustrátorství v tomto „tradičním“ pojetí představovalo jakousi past: službu něčemu /zdánlivě/ vyššímu a důležitějšímu- tedy dominanci textu- zatímco ilustrace byla chápána jako určité „zkrášlení“, doplněk, třeba dodat, že dnešní situace se poněkud zlepšila.

Základem výtvarného díla Kataríny Slaninkové je ovšem kresba, ta klasická černobílá. Kresba jako meditace, svět ticha a přímočarosti- tj. dráhy od srdce k ruce a také příběhu, který právě začíná.

Celek díla vlastními slovy umělkyně dal by se rozdělit na práce „meditační“ a „divoké“.

Ilustrátorství a ilustrace toť služba, ale také obor velice svébytný, kresba toť svoboda a volnost, občas také něco jako chůze na tenkém ledě. Především ale: druh výtvarné řeči. Tady se dnes a denně začíná stále znova.

Jiří Olič

sponzor_mksr

 



Nie je možné pridávať komentáre.